THE FLOWER KINGS - Adam & Eve
„Adam & Eve“. Jednoduše, výstižně a přece nezařaditelně. Kde se ale nacházejí květinoví králové se svým novým dílem? Jsou stále ještě v pokušení poznání před zapovězeným stromem...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nebyl to náhlý popud otevřené agrese. Tuhle chvíli připravovali dlouho. Diskutovali o ní – pokud se to překřikování dá nazvat diskusí – plánovali ji, domýšleli i různé nepravděpodobné zvraty.
Nevyřčené obrazy a nenakreslená slova dýchnou na všechny nedočkavce další tvorby českobrodské metal/rockové stálice. Paleta pečlivé hudební prózy byla bezezbytku využita na poezii pětilinkových rýmů a předzvěst plnohodnotné výstavy zvukové rehabilitace v lázeňských kolonádách je tak nadosah.
Tak jsme se po dlouhé době opět dočkali. Do červnového, dusnem zkoušeného hlavního města zavítali po delším čase aristokraté progresivního rocku – . Tentokráte se pocty dostalo Kongresovému centru...
SOLEFALD uvádějí na plátna našich mozků melodramatický thriller s prvky černého humoru „In Harmonia Universali“. V hlavních rolích se představí známí odchovanci nedělní liturgické školy Cornelius a Lazare.
Prostopášný a čilý noční život hýřivých a bezesných pařížských čtvrtí je tím pravým lékem na naši ubohost. Zástupy špinavých a necudných prostitutek lákají noční návštěvníky svým mrtvým pohledem...
„Tak tohle je tedy vrchol! Copak těm nešťastníkům nestačí, že nás otravují vymyšlenými historkami truemetalového podsvětí a nepodladěnými kytarami bratrských seskupení?
Nestoři progresivního rocku se s lehkou graciézností přenesli přes milník dvoutisícileté nezralosti člověčenství a bohatou hudební i myšlenkovou obrazotvorností dotvářejí abstraktní mozaiku...
Pod bystrým a ostražitým okem Heimdalla ukrývá se neútulná krajina Asgard před zraky prostých smrtelníků. Plná symbolických obrazotvorných kontrastů, od dlouhých šedých plášťů padlých bojovníků až k bohatým zlatým palácům...
Horké písečné pláže týrané přílivovými vlnami tříštivých ledových jehel severního moře. Cypřiše a olivovníky se toužebně vrhají do náruče studených sněhových závějí a cikády rozehrávají mrazivou melodii padajících vloček.
Z těžce zkoušené části země – z míst, kde jsou pláně nasáklé krví bitevních vřav, z míst, která byla pustošena, pálena a pleněna, z míst, která jsou neustále ostřelována mořskou solí štiplavého a studeného baltského větru.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.